" I andělé mohou plakát, i lidé mohou zešílet, i monstra mohou milovat"

 

Sopor Aeternus - La prima vez

22. července 2018 v 8:07 | Kanatoshiya |  Hudba je život

 


Když se ztratí směr

22. července 2018 v 7:34 | Kanatoshiya |  Tak nějak ze života
Život bez cílů či s nimi? Vlastně ani nevím. Ani nevím proč mne toto napadlo. Ale i když si myslím že nemám dávno už žádné cíle je to vůbec pravda? Nemohu přijít na jediný cíl. Můj život ztratil směr a vše je v naprostém chaosu. Už opět samý chaos. Že ani nevím kde mi hlava stojí.. ale to bývá u mne normální. To bych asi nebyla já kdybych neměla v hlavě bordel. Je mi nějak divně. Asi od Natsuconu. A mám čím dál více divné sny. Tak to vypadá když se ztratí směr. Jo mám sice přítelkyni, ale zase mám ty sebevražedné myšlenky. A vlastně ani nevím proč. Zase mám ty stavy bezmocí a beznaděje a deprese stavy úzkosti a strachu ani nevím proč. Prostě to zase na mne přišlo.. klasika u mne ano. Nálady se mi střídají jako ponožky. A občas mám bludy. Chodím k tomu specialistovi na bipolární poruchu mno tak uvidíme protože jinak si to vážně neumím vysvětlit. Zbývá mi už jen poslední sezení u specialisty. Tak nevím co mi řekne. Ale ty moje stavy zešíleli tehdy když se to stalo. Vše po sobě. Věci a události co mne úplně zničili život a psychiku. Ano můj život je peklo. Moje hlava je peklo. Už vážně nevím jak to zvládnout. Je to vše prostě na hovno. Ale tak včera jsem dostala od kamaráda a přítelkyně růži a od kamaráda růži i v květináči a jsou obě moc krásné. Aspoň něco mne trochu potěšilo. A k tomu hrozí to že s přítelkyní nebudeme mít kde bydlet. Já vím melu skoro to samé furt dokola, ale nějak mi to nedá spát jak se říká. Do toho máme s přítelkyní nějakou chřipku. Ale už je nám lehce lépe, ale pořád to není ono. Pořád nám není úplně dobře. Ještě to musíme vyleżet s bylinkovými čaji a paraleny s ibalginem. No jo no. Není to vůbec jednoduché. I když ji moc miluji a jsme spolu šťastní už měsíc a něco i tak nějak na mne i ní přišla ona deprese. Sice už se díky ní neřežu ale nemám k tomu daleko. K tomu se opět blíží úplněk. Měl by teď být modrý úplněk. To se mám ještě na co těšit no ne? No to bude zatím vše...




Universe

22. července 2018 v 6:52 | Kanatoshiya |  Obrázky


Winter

22. července 2018 v 6:49 | Kanatoshiya |  Obrázky

Chřipka a bolest zubů

20. července 2018 v 19:02 | Kanatoshiya |  Tak nějak ze života
Je mi tak nějak na umření. Je mi zle asi nějaká chřipka a k tomu mne chytli zase zuby tak že si asi rozbiju hlavu o zeď bolestí. Už mne zase chytli zuby takže skučím bolestí. Nemohu ani jíst jak ty zuby bolí. A ani ty paraleny už nepomáhají. Asi umřu bolestí. Au, au, au a ještě jednou au. Takže jsem dost podrážděná protože mi není vůbec dobře. Ani fyzicky ani psychicky. Ale hlavně ty zkurvený zuby jsou ten největší problém. Už jsem před pár měsíci byla s těmi zuby na rentgenu a nic mi nenašli a potom u své zubařky a ta mi taky nic nenašla a též řekla že zuby mám v pořádku, ale bolí to jako čert že zase nemohu ani jíst jak to bolí. Se z těch zubů už vážně zblaznim. Jak jsem za celý den měla jen léky tak je mi zle od žaludku až na blití. Teď mi přítelkyně donesla alespoň jogurty tak snad mi bude trochu lépe mno doufám... Takže jsem úplně bez nálady...




Fullmoon

20. července 2018 v 11:47 | Kanatoshiya |  Obrázky


Nature

20. července 2018 v 10:29 | Kanatoshiya |  Obrázky


Sea

19. července 2018 v 14:19 | Kanatoshiya |  Obrázky


Rain

19. července 2018 v 14:16 | Kanatoshiya |  Obrázky


Můžu nebo musím?

19. července 2018 v 13:21 | Kanatoshiya |  Moje myšlenky
Toť je otázkou. Pro každého tato otázka souvisí s něčím jiným. No nemám pravdu? Každý se pod touto otázkou zamyslí jinak. Můžu zde bydlet či musím? No očividně zatím musím protože zatím nemám kam jinam jít. Ale není to místo kde bych chtěla být nějak extra dlouho víte? Řeším nové bydlení. Protože mi tu už hrabe. Potřebuji nový prostředí a začít úplně jinak a znovu. Hlavně potřebuji vlastní klid. Jsem autista kterému hrabe z lidí a dost. Mám mnoho psychických problémů a nemocí se kterými se těžko žije. Teď chodím na sezení u specialisty na bipolární poruchu. Zbývá mi příští týden poslední sezení. No tak uvidíme. Protože moje skraty a mozku a moje Psycho stavy nejsou normální. Můžu nebo musím? Mohu odejít či musím? Nechápu to už. Život je peklo alespoň ten můj. Je to hodně náročné se nejít zabít. Víte ale toto pochopí jen ten kdo to zná a žen kdo se už někdy pokusil o sebevraždu. Víte? Bohužel ten kdo se nikdy nepokusil o sebevraždu nepochopí. Mohu či musím? Mohu se zabít či musím? Víte dost často si říkám že nic jiného mi už nezbývá než se prostě zabít. Je mi hrozně. Pořád se snažím s tím vším bojovat, ale marně. Myslím že už na ten boj nemám nervy. Nemám nervy už na nic. Prostě už nemám sílu po těch třech letech vstát a jít dál. Poslední tři roky mně zničili a to úplně. Navíc nesnáším když mne někdo do něčeho nutí a nedokáže pochopit že je mi zle. Jo lidé jsou nechápavý stvoření. Na toto už nepomáhají ani ty léky na bipolární poruchu. Beru hodně silné léky na předpis na bipolární poruchu. Prostě se mi střídají nálady jako na smrtící horské dráze. Jo už mi zase že všeho jebe. Hlavně z lidí. Nebo jsem byla těžká anorektička hodně let tak že jsem mohla umřít na podvýživu ale teď jsem dost přibrala. A za to mne šikanuje že jsem tlustá. A mně to deprimuje. A to dost. Chci prostě zpět svou postavu a dost. Zase představám jíst...



Kam dál